Obyvatelé a majitelé
/ 1935–1942 /
Baťa, a. s.
Historie Zikmundovy vily je úzce spojená s historií Zlína. V době, kdy se město stalo sídlem okresního úřadu, mělo povinnost postarat se o zajištění služebního bytu pro nově příchozího hejtmana. Starostou Zlína byl v té době nejvýše postavený baťovský ředitel Dominik Čipera. Díky této provázanosti spravoval menší část městských financí i Baťův podpůrný fond – samostatná právnická osoba, kterou firma T & A Baťa (později Baťa a. s.) v roce 1928 založila. Právě fond se úkolu přípravy bydlení pro hejtmana ujal. Nabývání, obhospodařování, propachtování movitostí a nemovitostí totiž patřilo do pracovní náplně této instituce – stejně jako provozování různých živnostenských oprávnění a péče o životní úroveň zaměstnanců fy Baťa. Peníze na činnost získával fond z více zdrojů. Hlavním byly dary fy Baťa, čerpání nájemného z baťovských internátů a domků, příjem z Velkého kina, výnosy z lesního a zemědělského hospodářství, ale také vybrané pokuty. Fond zanikl v červnu 1960.
/ 1935–1953 /
Josef a Marie Januštíkovi
Manželé Januštíkovi patří mezi výrazné osobnosti Zlínského kraje. Josef se po absolvování právnických studií ve Vídni vydal na úřednickou dráhu. Ta ho dovedla do Uherského Hradiště, kde se postupně vypracoval na post okresního hejtmana a získal titul vládního rady. V období 1. světové války se Hradiště stalo karanténním uzlem pro utečence a raněné vojáky. O řízení provizorního lazaretu se starala Marie Klossová (dcera říšského poslance Ignáta Hořici a herečky Národního divadla Marie Laudové – Hořicové), kterou Josef znal již z dřívějších let. V r. 1920, po ukončení rozvodu paní Klossové, uzavřeli Josef s Marií sňatek. Manželství bylo bezdětné. (Marie však měla z prvního svazku s Rudolfem Klossem syna Elmara.) Za ukázkové zvládnutí situace s utečenci byl Josefovi císařem udělen Válečný kříž Za občanské zásluhy 2. třídy. Schopnosti hradišťského hejtmana neunikly ani pozornosti Tomáše a Jana Antonína Bati a čelních představitelů země. I proto byl při vyhlášení samostatného zlínského okresu vybrán, aby k 1. říjnu 1935 převzal coby historicky první zlínský hejtman vedení tohoto úřadu.
Od Baťova podpůrného fondu dostal JUDr. Januštík k bezplatnému užívání nově postavený dům na Nivách (budoucí Zikmundovu vilu), kam se i s ženou Marií přestěhoval. Marie svůj čas věnovala především skautingu, jehož rozvoj v Moravskoslezské zemi silně ovlivnila. Zlín, a tedy i vilu, museli Januštíkovi pod tlakem komunistické strany v r. 1953 opustit. Přestěhovali se do Sobědruh u Teplic a následně k synovi Elmarovi do Prahy. Josefu Januštíkovi kvůli nepohodlnosti režimu zamítli důchod a teprve po sérii odvolání a soudních řízení mu vyměřili směšnou měsíční rentu 350 Kč. Tyto události se podepsaly na hejtmanově špatném zdravotním stavu a také dřívějším odchodu. Manželé Januštíkovi jsou pochováni spolu se synem Elmarem v rodinné hrobce na Vyšehradě. Svou prací se výrazně zasloužili o rozvoj Zlínského kraje.
Josef Januštík
*16. 9. 1880, Spytinov – dnes Spytihněv, † 8. 3. 1963, Praha
okresní hejtman v Uherském Hradišti, první hejtman zlínského okresu, vládní rada
Marie Januštíková
*28. 2. 1886, Plzeň, † 15. 7. 1975, Praha
hospodářská ředitelka válečného lazaretu v Uh. Hradišti, skautská náčelní země Moravskoslezské
/ 1942–1953 /
Elmar Klos
Elmar Klos byl od svého dětství (které prožil v Uherském Hradišti) fascinován světem filmu. Na tvorbě prvních scénářů pro němé komedie s Vlastou Burianem spolupracoval už v šestnácti letech. Kvůli dokončení gymnázia a následnému studiu práv se totiž přesunul do Prahy, kde jej babička, herečka Marie Laudová, seznámila se scenáristou Skružným. Ve čtyřiadvaceti letech se odstěhoval do Zlína, a to kvůli práci u firmy Baťa. Stal se dramaturgem Velkého kina, přivydělával si psaním scénářů pro Baťovy reklamy. Osvědčil se. Vybrali jej proto do týmu, jehož úkolem bylo vybudovat místní filmové ateliéry. Ve Zlíně Klos strávil jedenáct let a zasloužil se mj. o příchod Karla Zemana a Hermíny Týrlové. Následoval odchod do Prahy a práce na Barrandově, podílení se na znárodnění československého filmu. Z Klosova díla, které často vznikalo v tandemu s Jánem Kadárem, bývá nejčastěji zmiňován snímek Obchod na korze oceněný v r. 1966 Oscarem. Do pestré Klosovy tvorby však patří například i filmy Hudba z Marsu, Smrt si říká Engelchen, Tři přání a desítky dalších. Významná je také Klosova pedagogická činnost. Vilu na Nivách koupil Elmar Klos od Baťova podpůrného fondu v únoru 1942. Dům nechal k užívání matce Marii a nevlastnímu otci, Josefu Januštíkovi. V roce 1953, když se rodiče museli ze Zlína vystěhovat, se Elmar propojil prostřednictvím filmaře Jaroslava Novotného s cestovatelem Miroslavem Zikmundem. Tomu dům i s rozlehlou zahradou téhož roku prodal.
Elmar Klos
*26. 1. 1910, Brno, † 19. 7. 1993, Praha
/ 1953–2020 /
Miroslav Zikmund
Plzeňský rodák, Miroslav Zikmund, patří mezi nejznámější československé cestovatele. Po absolvování reálného gymnázia v Plzni a následně Vysoké školy obchodní v Praze, se 22. dubna 1947 vydal se svým vysokoškolským spolužákem a následně celoživotním parťákem, Jiřím Hanzelkou, na devět let připravovanou expedici. Coby komerční inženýři chtěli obnovit válkou zpřetrhané obchodní kontakty, prodávat československé výrobky a přitom poznávat svět. V plánu byl průjezd vozem Tatra 87 pěti světadíly. Kvůli změně okolností nakonec došlo pouze na Afriku a Jižní Ameriku. Expedice trvala 3,5 roku a na jejím konci byly nejen uzavřené milionové kontrakty, ale také stovky rozhlasových reportáží, celovečerní i krátké filmy a knižní bestseller Afrika snů a skutečnosti. Ze Zikmunda a Hanzelky se staly známé osobnosti. Kvůli stříhání zmíněných filmů se v r. 1952–3 dvojice přesunula do Zlína, kde se nakonec rozhodla zůstat.
Miroslav Zikmund odkoupil od režiséra Elmara Klose funkcionalistickou vilu na Nivách, Jiří Hanzelka zakoupil pozemek v jejím sousedství. První rok bydleli v Zikmundově vile společně i se svými novomanželkami (Miroslav Zikmund si vzal v r. 1953 operní pěvkyni Evu Maškovou, se kterou měl syna Miroslava. Manželství bylo v r. 1972 rozvedeno.). Zikmund nechal svou vilu přestavět, aby lépe vyhovovala nárokům jeho práce. 22. dubna 1959 se cestovatelé vydali na druhou expedici, která tentokrát trvala pět let a vedla přes Blízký východ, Asii, Indonésii, Japonsko a asijskou část tehdejšího Sovětského svazu
Tým rozšířený o technika a lékaře cestoval ve dvou vozech značky Tatra 805. Účelem expedice byla příprava zpráv o stavu vybraných ekonomik pro Československou akademii věd. Dnes je známá především Zvláštní zpráva č. 4 o Sovětském svazu, díky které dvojice H+Z upadla v nemilost komunistického režimu. Až do sametové revoluce nemohli Zikmund s Hanzelkou cestovat, vydávat knihy ani veřejně vystupovat. Miroslav Zikmund toto období využil pro uspořádání svého pověstného archivu a pro genealogické pátrání po svých předcích. V r. 1989 se stal tváří zlínského občanského fóra a znovu začal cestovat za hranice republiky. Od osmdesátých let byla Miroslavovi oporou jeho životní partnerka, Marie Macalíková, se kterou žil ve Zlíně až do poslední kapitoly svého života, která se uzavřela v pražské nemocnici 1. prosince 2021. Památku Miroslava Zikmunda je možné uctít na Lesním hřbitově ve Zlíně.
Miroslav Zikmund
*14. 2. 1919, Plzeň, † 1. 12. 2021, Praha
/ 2020 – dosud /
Čestmír Vančura
Současným majitelem domu na Nivách a zároveň zakladatelem Nadačního fondu Zikmundova vila, je zlínský podnikatel, Ing. Čestmír Vančura. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební ve Valašském Meziříčí, poté obor strojírenské technologie na strojní fakultě VUT v Brně. V roce 1992 se svými společníky založil ve Zlíně společnost Kovárna VIVA, ze které se za 25 let stala prosperující průmyslová firma s miliardovými obraty a s více než 500 zaměstnanci. Dnes zastává pozici předsedy dozorčí rady a je stále spoluvlastníkem firmy. Je též předsedou Nadačního fondu Kovárny zřízeného pro podporu vzdělávání, historie řemesla a průmyslu, výtvarného umění a charitativní činnosti; dále je členem vědecké rady Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně a předsedou správní rady obecně prospěšné společnosti Zlínský zámek, kterou spoluzakládal. Od roku 2014 působí jako prezident Zlín Film Festivalu – mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež. Úlohu prezidenta vykonává rovněž ve Zlínském kreativním klastru a předsedá Sdružení podnikatelů Baťova areálu. Za svůj podnikatelský přínos kultuře a umění získal v r. 2018 Cenu České televize. Ve stejném roce obdržel také cenu EY Podnikatel roku Zlínského kraje. V roce 2020 oslovil Čestmíra Vančuru Miroslav Zikmund, a to s přímou nabídkou odkupu jeho vily. Po úvaze Vančura tuto nabídku a s ní spojený závazek přijal.
Čestmír Vančura
*23. 12. 1953, Prostřední Bečva
