Architektura
Původně úřednický domek (jak uvádí Statistika staveb fy Baťa), byl klasickou ukázkou funkcionalistické architektury. Oproti jiným baťovským stavbám se ale přece jen odlišoval. Architekt, jehož jméno neznáme, doplnil tvar krychle o nárožní arkýř, pro Zlín typicky přiznané cihly zakryl břízolitovou omítkou a netradičně působilo i užití pásového okna. V interiéru, který se skládal ze suterénu, přízemí a jednoho patra, se mezi nečekané prvky řadil kruhový sloup umístěný ve středu arkýře. Prvek příznačný pro zlínská veřejná prostranství se v rodinném domě objevil údajně na přímou žádost Josefa Januštíka a jeho funkce byla především symbolická.
Vnitřní členění domu odpovídalo společenské roli jeho obyvatel. V přízemí: společenská místnost, jídelna, technické zázemí (kuchyň, spíž, pokoj pro služebnou, toaleta). V patře: Dvě ložnice, pokoj pro hosta, šatna, koupelna a terasa. V suterénu: prádelna, garáž, sklad na potraviny, sušárna, kotelna a sklad na palivo.
Dnešní podoba vily
V roce 1953 prošel dům na Nivách pod vedením architekta Zdeňka Plesníka rozsáhlou adaptací, jejímž výsledkem je Zikmundova vila v podobě, jak ji známe dnes. Díky úzké spolupráci s novým majitelem (Miroslavem Zikmundem) vznikl přestavbou silně individualizovaný prostor. Rozšířením původního arkýře a přístavbou jídelního koutu napojeného na novou venkovní terasu, nabyl dům ikonického tvaru. K jasné rozpoznatelnosti přispělo také užití prefabrikovaných betonových panelů po obvodu arkýře a terasy. Proměnou prošla i vnitřní dispozice domu, který musel nově plnit také funkci pracoviště. Tuto část reprezentuje především knihovna propojená s obývacím pokojem v přízemí domu, fotokomora, filmová laboratoř a soukromá pracovna v patře.
Obytnou sekci tvoří tři na sebe navazující ložnice (osobní, pro hosty a dětský pokoj), kuchyň s technickým zázemím (spíž, mandl, toaleta) a koupelna propojená s domácí tělocvičnou. Suterén i nadále plní funkci garáže, kotelny, prádelny, skladu potravin. Přibývá ale místnost pro trezor a uložení části archivu. Vila je vzácnou ukázkou soukromé rezidenční architektury poválečného období. Od roku 2000 patří spolu se zahradou mezi kulturní památky ČR.
Pár slov o architektovi Zdeňku Plesníkovi
Zdeněk Plesník, absolvent střední dřevařské školy a pražské UMPRUM, mimo jiné žák profesora Gočára, zanechal významný otisk především ve Zlíně. Mezi jeho nejznámější díla patří trio vil: Zikmundova, Hanzelkova a Liškova. Podepsal se rovněž pod návrh budovy zlínského Dopravního podniku, Fotografie či Centroprojektu. Plesníkovu tvorbu lze najít také v dalších městech (např. budova hvězdárny ve Valašském Meziříčí, objekty výzkumných ústavu v Liberci a Ústí nad Orlicí nebo Oděvní závod v Prostějově – projekt oceněný v r. 1963 Státní cenou atd.). Ze zahraniční tvorby bývá nejčastěji zmiňován rozhlasový vysílač a tiskárna v Pekingu. Svým dílem se Zdeněk Plesník řadí mezi přední české architekty 2. poloviny 20. století.
Zdeněk Plesník
* 2. 9. 1914, Valašské Meziříčí, † 28. 9. 2003, Zlín
