Nábytek
Unikátnost Zikmundovy vily spočívá mimo jiné v bezvadně zachovalém původním mobiliáři z 50. let. Za jeho návrhem se skrývá spolupráce architekta Zdeňka Plesníka a designéra Miroslava Navrátila. Výběr nábytku výrazně ovlivnil i samotný Miroslav Zikmund, který měl o vybavení své domácnosti konkrétní představy. Výsledkem spolupráce uvedených tří osobností je vzdušný a zároveň do bezezbytku využitý interiér, jemuž dominují úložné prostory a série ohýbaného nábytku z lepené dýhy.
Miroslav Navrátil na této zakázce plně využil svou znalost technologie ohýbání dřeva, kterou získal působením ve firmě zabývající se výrobou lyží a saní. (Díky stejnému postupu vznikly i konzolové lampy s otočným ramenem v obývacím pokoji a pracovně.) Křesla a stolečky ve společenské části domu doplňuje modulový systém rozpojitelných sedáků, z nichž lze snadno vytvářet odlišné variace nábytku – lehátko, křeslo nebo třeba pohovku.
Nadčasový interiér
Volba materiálů byla kvůli poválečnému nedostatku značně omezená. Napříč vilou se tak prolíná kombinace světlého jasanového dřeva a béžové plastové fólie z napajedelské Fatry. Opakujícím se prvkem jsou i tzv. zubatky – vlněné nákližky z dýhy, které umožňují flexibilní usazení polic dle výšky uloženého obsahu v dané skříni. Nejedná se přitom o jediný zlepšovák. Za zmínku stojí také vysouvací projekční plátno v knihovně, oboustranná mapa v pracovně, modulární výstavní stěna v obývacím pokoji nebo výtah na předměty vedoucí z koupelny v patře přes kuchyň do suterénu. I když byla podobným nábytkem vybavena také domácnost Jiřího Hanzelky a Zdeňka Plesníka, jeho ucelenou sadu je dnes možné spatřit pouze v Zikmundově vile.
Pár slov o designérovi Miroslavu Navrátilovi
Miroslav Navrátil, získal první řemeslné dovednosti v dílně svého otce, nábytkáře Josefa Navrátila. K získané zručnosti brzy doplnil i oborové vzdělání – vyučil se stolařem v Mistrovské škole nábytkářské ve Valašském Meziříčí, studoval na VUT v Brně a prošel Uměleckoprůmyslovou školou v Praze. V průběhu druhé světové války byl držen v koncentračním táboře. Po návratu chvíli pracoval pro podnik TON. Jeho hlavním působištěm se ale stal až nově založený ústav Vývoj nábytkářského průmyslu, později známý jako Výzkumný a vývojový ústav nábytkářský, kde pracoval na pozici návrháře a vývojového pracovníka.
První Navrátilovou vážnější realizací byl nábytek pro vlastní byt architekta Zdeňka Plesníka, se kterým na návrzích spolupracoval. Z této zkušenosti vzešla následná spolupráce na mobiliáři pro Plesníkovy tři zlínské vily (Zikmundovu, Hanzelkovu a Liškovu). Mezi Navrátilovy hojně užívané návrhy se zařadila např. skořepinová židle pro firmu Vertex, která našla uplatnění v interiérech tramvají. Tvorba Miroslava Navrátila se pravidelně objevovala také v expozicích veletrhů a výstav, a to nejen u nás, ale třeba v Paříži, Moskvě, Amsterodamu, Valencii nebo v Miláně, kde za svůj návrh „televizního křesla“ obdržel Cenu poroty za design (1960).
Miroslav Navrátil
* 23. 8. 1913, Boršice (okres Uherské Hradiště), † 14. 4. 1999, Uherské Hradiště
